# První sezení

Hráči to maj snadný. Maj svoje příručky, který si projdou a sou připravený na hru. Tvoje práce je těžší a máš toho k připravení mnohem víc. Hráči musej každej připravit jen jednu postavu, ty ale musíš připravit celej mizernej svět.

Ale buďme fér. Když musíš připravit celej svět, tak na to dostaneš celý první sezení. Tvym úkolem je udělat jejich život zajímavym, takže máš celý sezení na to se s nima seznámit.

# Před 1. sezenim

Vytiskni si sadu hráčskejch příruček. Jestli sis je ještě nepřečet, tak to udělej! Sou jádrem hry. Vytiskni sadu referenčních karet, včetně pár extra kopií referenční karty základních tahů. Pro sebe si vytiskni mapu hrozeb a pár karet hrozeb.

(Všechno najdeš na www.d20.cz, originály na apocalypse-world.com.)

Přečti si celou tuhle knížku. Kapitoly pro tahy postav a krámy můžeš jen tak proletět, sou určený pro referenci při tvorbě postav a pak na pozdějc, ale aspoň si je prohlídni. Zbytek přečti tak pečlivě, jak jen můžeš.

Seznam se s pravidlama pro tvorbu hrozeb, ale zatím žádný netvoř.

Oddávej se dennímu snění o apokalypse, ale NEUPÍNEJ SE k žádný příběhový linii ani konkrétní postavě.

# Během 1. sezení

Dohlížej na tvorbu postav. Zodpovídej otázky. Otevři si tuhle knížku na tvorbě postav, ale dej si záložky ke kapitolám o tazích postav a krámech.

Projdi kolečka pro představení, rozdělení Hx a zvýraznění vlastností.

Pak bych hráčům řek narovinu: „Vaše příprava je snadná a je už hotová. Moje je těžší a budu na její dokončení potřebovat celý tohle sezení. Takže ode mě teď nepřijde žádný silný nakopávající drama, prostě si s postavama projdem jeden jejich den a seznámíme se s nima. Vpohodě?“

Část vás teď zavrčela, slyšim vás až sem. No super, seznámit se s postavama, to je fakt recept na to, aby se něco stalo. Sledovat postavy během jejich dne a seznámit se s nima znamená nastolit hromadu těžkopádnýho statusu quo, ne?

Mohlo by to znamenat, ale neznamená. Řekněte to se mnou: V Apokalyptickym světě neni žádnej status quo.

Co to namísto toho znamená: tvoje práce je vytvořit úlomky nestabilního světa nerovnosti a neslučitelných zájmů, VP-HP-VP trojuhelníků a nesmiřitelnejch hádek. Dynamickou úvodní sitauci, nikoliv status quo, do kterýho by ses musel zapírat a tlačit ho dopředu jako gauč do schodů. Ne klidnou chladnou polívku, ale kotel nestabilních věcí, které sou rovnou nabitý potenciální energií a připravený vybublat a přelejt se.

Tady máš, jak na to.

Zaprvý, vždycky dělej všechno co se řiká v kapitole pro Mistra Ceremonií (strana 80). To je kritický. „Jen sleduj postavy během jejich dne“ – v Apokalyptickym světě je tohle automaticky nebezpečný. Vždycky to znamená špatnej den.

Je jedno, že to je první sezení, i tak pořád skutečně hraješ.

  • **Veď hru. Syp to tam.

Zejména ale dělej tohle:

  • Popisuj. Vnášej apokalypsu.

  • Usnadňuj tvorbu postav.

  • Pořád se ptej.

  • Poznamenávej si věci, který tě budou zajímat.

  • Všímej si věcí, které sou mimo kontrolu postav.

  • Na takový věci tlač.

  • Pošťuchuj hráče k tomu, aby jejich postavy používaly svý tahy.

  • Dej postavám dost prostoru s ostatníma postavama.

  • Vnes do hry pojmenovaný, lidský VP.

  • Ksakru, dej tam nějakej boj.

  • Pracuj na svý mapě hrozeb a na základních hrozbách.

  • Popisuj. Vnášej apokalypsu. Už teď máš dost dobrýho materiálu, se kterym můžeš pracovat. Všechno, co si hráči mezi sebou vymysleli a představili na konci tvorby postav, plus všechno, co sem ti dal já, plus všechno, co sis sám promejšlel před hrou.

Mluv o krajině, obloze, lidech a jejich zničenejch životech. Řikej, jaký je počasí, jaká je část dne, říkej, jak vypadaj okolní zdi, jak smrdí hadrová skládka, jak pleskaj a šustěj plastový plátna, kolik lidí je u studny a který z nich maj zbraně.

Řikej všechno a taky si to pamatuj.

  • Usnadňuj tvorbu postav. Postavy hráčů sou tvořený zajímavejma detailama, který rozvíjíš. Podívej se třeba na baronovy joby: každej má u sebe lidi, co sou za ně odpovědný, podřízený, který se mu zodpovídaj a maj ména a vztahy a spoustu otevřenejch možností. Všechny pojmenuj! Všechny polidšti! Podívej se na dvoukolákův gang, šéfíkovy štamgasty, sektářovy následovníky. Podívej se na to, co hráči vytvořili, když spolu řešili Hx. Podívej se na to, odkud pocházej a co kolem nich musí bejt.

Dívej se pořádně, ale nemůžeš vědět všechno, takže…

  • Pořád se ptej. Ptej se na krajinu, na oblohu, i na lidi a jejich zničený životy. Nemusíš to jen řikat, sdílej to. Obracej otázky hráčů na skupinu: „Nevim, kde VY získáváte jídlo?“

Ale, hlavně, zeptej se na všechno, co chceš vědět. Zeptej se na cokoliv, co ti přijde, že by mohlo bejt pozdějc zajímavý. Cokoliv, co hráč řekne a co vyčnívá, cokoliv, co se zdá bejt špička ledovce nebo ryba pod hladinou, zeptej se. Taky začni ve svejch hráčích posilovat apokalyptickou estetiku.

Ptej se, ale taky…

  • Nechávej si věci, o který se chceš zajímat. Až se objevěj, tak je poznáš. Hráč řekne něco, u čeho si řekneš hej, moment, tady je něco v pozadí. Takže se na to zeptáš a hráč na to odpoví, ale ty si řekneš… myslim že to nebylo to, co mě zajímalo. Myslim, že to, o co mi de, je tam pořád někde v pozadí, hloubějc, než sem myslel, a i větší, než se zdálo.

Někdy se to stane s nějakou tvojí VP. Budeš něco řikat a najednou tě napadne: moment, tenhle týpek, Scrimp, je dost úskočná krysa, ale přitom se Marie nijak nebojí. Jak to?

Nepotřebuješ to vysvětlit hned! Nezacházej moc hluboko, tohle je teprve 1. sezení. Ustup, ale zapamatuj si to. (Což znamená udělej si poznámku ve svý mapě hrozeb pod „zajímalo by mě“.)

Nevysvětluj všechno, ale…

  • Všímej si věcí, které jsou mimo kontrolu postav. Jestli sou tví hráči jako mý, tak budou chtít mít kontrolu nad všim, přehleně a bezpečně. Což samozřejmě mít nemůžou. Co je v jejich prostoru, na hranici dosahu a na horizontu? Co zasahuje do jejich malýho kusu světa a co přečnívá ven? Na čem to závisí? Koho potřebujou a kdo jinej potřebuje to, co maj?

„Zajímalo by mě, co udělaj, když budou mít jejich sousedi hlad.“ „Zajímalo by mě, co udělaj, když bude špatný počasí.“ „Zajímalo by mě, co udělaj, aby uchránili svojí studnu.“ „Zajímalo by mě, co se stane, když Psí hlava přestane poslouchat Keeleřiny rozkazy.“ „Zajímalo by mě, co se stane, když Bran nebude moct sehnat šťávu pro svůj obchod s podivnostma.“

A…

  • Na takový věci tlač. Tah MC na tlačení je předeslání budoucího problému. „Audry, seš dole a nabíráš denní vodu ze studny, přijde ti, že bys měla číst nabitou situaci? Něco se tohle ráno zdá divný.“ „Keeler, Psí hlava udělá, co řekneš, ale jakože potom, cos mu dala rozkaz, se na tebe asi minutu dívá. Co uděláš?“ „Brane, zatímco pracuješ, tak na pár vteřin pohasnou světla a zmizí neustálý hučení uvnitř tvý dílny? Slyšíš, jak zpomaluje. Po vteřině nebo dvou všechno naskočí a můžeš pokračovat v práci. Co děláš?

  • Pošťuchuj hráče k tomu, aby jejich postavy používaly svý tahy. Začni s tahama postav pro začátek sezení: baronův, sektářův a fixerův, pokud je máš. To je hned na začátek prvního sezení. Nech je provést tyhle tahy a sleduj, co se stane dál.

Pak napříč sezenim všem připomínej, ať se dívaj na karty svejch postav po tazích, který můžou udělat. Zejména naslouchej rozhovorům postav. Jakmile zaznamenáš náznak napětí, skoč do toho a nech všechny, ať přečtou všechny ostatní. „To je dost vostrý prohlášení. Chce někdo někoho někoho přečíst?“ Totéž platí pro situace. „Hej, tahle situace se mi zdá vcelku nabitá. Chce jí někdo přečíst?“

  • Dej postavám dost prostoru s ostatníma postavama. Přiveď je na scénu v párech a trojicích, v očividných kombinacích i v těch nepravděpodobnejch. Hraj si s jejich přirozenou hiearchií a stav je do situací, ve kterejch si můžou mít navzájem co říct. Tady je pár způsobů, jak na to:

Stav na tom, co hráči řekli, když svý postavy představovali. „Takže, Keeler, Marie, vy dva ste spolu na tý vyjížďce do divočiny, kde Marie staví pozorovatelnu a Keeler chce v noci napadnout cestovatele? Podívejme se na to. Je před úsvitem…“

Vymysli pro jednu postavu špatný zprávy k předání jiný postavě. „Marie, procházíš kolem zbrojnice (kterou máš samozřejmě na zodpovědnost ty, Keeler) a všimneš si, že je uraženej zámek. Co uděláš?“

Stav páry a trojice, jak se ti zachce, a pak řekni hráčům, ať je ospravedlněj. „Marie, Brane, vy dva ste uvízli venku z državy, dřepíte tam ve starym vykuchanym karavanu. Venku je šest týpků z Dremmerova gangu, co si rozdělávaj tábor a vypadá to, že se zabydlujou. Nevědí o vás, jen k vám prostě dorazili. Co tam vůbec děláte?“

  • Vnes do hry pojmenovaný, lidský VP. Prostě zvol méno ze seznamu na svý pracovní kartě nebo si nějaký vymysli.

Tohle o ménech poznamenala Shreya: „V Apokalyptickym světě maj lidi kulturní reference, který nechápou. Nevědí, co je matka představená, takže se jim zdá vpohodě pojmenovat tak dítě.“

Pamatujete, jak udělat VP lidský? Dejte jim přímý, pochopitelný osobní zájmy. Zvolte část těla – jejich žaludek, jejich střeva, jejich penisy nebo klitorisy, jejich nosy, jejich tikající dělohy, jejich bojácný zbabělý srdce (nebo jejich vstřícný a štědrý srdce, nebo jejich velký odvážný srdce) – a prostě je sledujte, jak jí následujou, kamkoliv je vede.

„Scrimp vejde do místnosti. Byl venku na hlídce a má pro tebe něco naléhavýho, Keeler, ale něco ho rozptýlilo. Dívá se na vás tři a má ten pohled. Kriste, nejspíš přemejšlí která z vás by ho nechala ukázat jí jeho výbavu.“

A jako vždy to využívejte k tvorbě HP-VP-HP trojuhelníků.“ Zdá se, že se rozhodnul. ‚Hej, Marie, jak se daří? Nebo ti můžu říkat Drahá Slečno Kurevsky Sexy Kočko?‘“ Keeleřina hráčka: „Řikal si, že mi má říct něco naléhavýho?“ Já: „To určitě má, ale zrovna teď Marii okouzluje nejlíp, jak umí. ‚Keeler, drahoušku, počkej v řadě, můžeš ze mě mít, co zbyde.“ Keeleřina hráčka: „Je ten týpek užitečnej? Bude ho někdo postrádat?“

  • Ksakru, dej tam nějakej boj. Že to je teprve první sezení neznamená, že nemůžeš.

Tady je zábavná věc, co se dá udělat: „Keeler, tahle typka, co se menuje Ill, si tě dneska v noci najde. Je dost nasraná, vyrazí přímo k tobě, pěstma napřed. Co žes jí to provedla?“

Možná ti Keeleřina hráčka dá nějakou odpověď. „Hej, jasně, občas spim s jejím chlapem.“ Super, máš to. Nebo možná řekne: „Cože? Nic. Nevim.“ To je taky dobrý, musí jít o nějakej omyl. Možná Ill Psí hlava ukrad plechovku ananasu, ale ona si myslí, že to byla Keeler. Řekni „Super! Netušíš proč. Nicméně tady je. Co děláš?“

Jen drž motivace všech svejch VP jednoduchý a můžeš udělat cokoliv chceš, včetně boje.

  • Pracuj na svý mapě hrozeb a na základních hrozbách. Udělej si seznam hráčskejch postav v prostřednim kruhu. Jak budeš menovat VP, umisťuj je na mapu kolem HP, do směru a vzdálenosti, ve který sou.

Vnitřní kruh je pro HP a jejich zdroje. „Blízkej“ kruh je pro hrozby v okolí HP. „Vzdálenej“ kruh je pro hrozby na horizontu HP nebo za nim. „Poznámkovej“ vnější kruh je pro hrozby, co existujou jako fámy nebo nápady, možná skutečný a možná ne.

Hrozby, který sou ve „vnitřní“ části, sou hrozby v místě postav nebo v okolní krajině či populaci, jako nemoci, kulty nebo druhy parazitů. Hrozby ve „vnější“ části můžou bejt skutečně cizí, s původem v psychickym maelströmu světa nebo i v něčem dalším.

Ujistit se, že začneš pracovat na svejch základních hrozbách. Když sou:

  • Pro lokalitu HP, vytvoř je jako součást krajiny.
  • Pro gangy HP, vytvoř je jako násilníky.
  • Pro VP vázaný k HP, vytvoř je jako násilníky a jako pokřivený nebo aspirující vojevůdce.
  • Pro jakákoliv vozidla HP, vytvoř je jako vozidla.
  • V místní populaci, vytvoř je jako utrpení.
  • Jaký druhy hrozeb jsou v psychickym maelströmu světa?

Když už si u toho, sepiš si krátký popisy nebo jakýkoliv jiný poznámky, co potřebuješ, abys nezapomněl, co věci znamenaj. Je tu i místo pro věci, který tě zajímaj.

Například:

Vzorová mapa hrozeb

# Po 1. sezení

Ne jako ihned. Dej tomu čas, ať si to sedne. Obecně o tom začínám přemejšlet během dalšího dne.

Vidíš seznam zdrojů? Zvážení dostupnejch zdrojů všech hrozeb ti dá představu o tom, co sou zač, co potřebujou a co můžou udělat, aby to dostaly. Zejména užitečný je dát nějakejm hrozbám zdroje, který HP potřebujou, ale nemaj.

Teď se vrať a projdi si to znovu. Rozeber to na části. Poskládej z toho hrozby podle pravidel v následující kapitole – takže teď, ve studenym dennim světle, sou Strýčkovi jezdci skutečně lovecká smečka, nebo to je parta hedonistů? Je Branova skupina skutečně rodina, nebo sou něco podivnějšího, jako že je Carna královna úlu a Pamming a Thuy její trubci? Sou spáleniště spíš výheň nebo množírna?

Pravidla pro tvorbu hrozeb sou hned v další kapitole na straně 106.

# Pro 2. a další sezení

Udělej vcelku to samý – věnuj čas všem postavám, podívej se, kde nemaj kontrolu, uveď pojmenovaný, lidský VP – ale teď už máš i připravený hrozby. Tadá!